logo

SVĚT NARUBY (TAK ZVANÝ RÁJ)

Svět naruby

Popis projektu:

Divadelní představení z poezie Věry Weislitzové, manželky spisovatele Arnošta Lustiga, které bude zároveň odrazem jejího osobního příběhu, poznamenaného holocaustem. O její básnické tvorbě napsal Jiří Pavel následující slova:

„Poezie Věry Weislitzové je stejně autentická jako noc a den, člověk a zvíře, Slunce a měsíc. Těčou v ní slzy a krev a jsou v ní verše, které – kdo se jich dotkne a nechá se dotknout jimi – nikdy nezapomene. Je to krása a pravda. Je to ozvěna války, která nikdy neutichne.“

Představení budou tvořit jak zmíněné verše, tak jidiš písně z repertoáru Kateryny Kolcové- Tlusté, doplněné o filmové ukázky ze života v ghettu Terezín (archiv O.Struskové) a rodinné fotografie V.Weistlitzové (archiv Evy Lustigové). Kateryna Kolcová - Tlustá pro tento projekt 4 básně V. Weislitzové zhudebnila. V představení zaznějí jak v původní, tak v písňové podobě. Divákům tak nabídneme výjimečný zážitek ze vzájemné inspirace literární a hudební tvorby. Projekt bude dále doplňovat scénická hudba z tvůrčí dílny autora a skladatele Jaromíra Vogela a taneční kreace v choreografii Saši Malinské (dcera Evy Herrmannové).

Zdeněk Urbánek v předmluvě knihy o V.Weislitzové napsal, že je autorkou novodobých květů zla a že je stejně jako Baudelaire „…zmučena strašlivou ztrátou i zvrhlictvím údajných lidí. Jsou to podivuhodné květy nejděsivějšího zla, jaké se kdy jedné velké skupině lidstva podařilo ve světě prosadit.“ Z jeho slov lze vyčíst memento jak autorčiny tvorby, tak našeho zamýšleného projektu. Jsou to však především verše mladé ženy, předčasně vytržené z bezstarostného mládí do věku dospělosti a z rodné Ostravy a milované Prahy do světa smutku - terezínského ghetta, tj. světa naruby.

Kromě již zmíněné zpěvačky a klávesistky Kateryny Kolcové-Tlusté budou v pořadu účinkovat Barbara Lukešová (jako Věra W.) a Josef Hervert (otec a milenec), v režii Olgy Struskové, dramaturgii Evy Lustigové a v produkci Blanky Vogelové, prezidentky Muzika Judaika z.s

Představení chceme uvést k 70. výročí státu Izrael, za jehož nezávislost Věra Weislitzová jako příslušnice izraelské armády (konkrétně židovské brigády, vycvičené na našem území) osobně bojovala. Když po osvobození Terezína přišla do Prahy, zjistila, že kromě ní a sestry nikdo z příbuzných nežije a že celkem 120 příslušníků jejich širší rodiny se stalo oběťmi holocaustu. Chtěla, aby jméno rodiny zůstalo zachováno, proto i když se později provdala za svého muže, Arnošta Lustiga, ponechala si své dívčí jméno. S Arnoštem se setkala na ozdravném táboře pro oběti holocaustu a okamžitě se do sebe zamilovali. Po návratu do Prahy však Věra v Praze cítila smutek. Říkala, že každá kostka pražské dlažby jí někoho z jejich blízkých připomíná, proto se rozhodla pro cestu do Izraele, kde se stala příslušnicí Hagany. Po získání nezávislosti chtěla žít v Izraeli natrvalo, ale jejího muže to táhlo zpět do rodné Prahy, kde se Věra živila převážně jako učitelka cizích jazyků a překladatelka z hebrejštiny, němčiny a angličtiny. Tyto své znalosti uplatnila také v USA, kde později žili. Básně a povídky si psala pouze pro sebe do „šuplíku“. Teprve když se Lustigovi po roce 1989 vrátili zpět do Čech, zasadil se její muž a o pár let později také její děti, Syn Pepi a dcera Eva , o dvojjazyčné vydání sbírky básní, nazvané Dcera Olgy a Lea.

Dramaturgické zdůvodnění:

V rámci slavnostního vzpomínkového pořadu k nedožitým 90tým narozeninám A.Lustiga (Divadlo K.Hackera 5.12.2016) byla uvedena ukázka z poezie jeho ženy Věry Weislitzové, která se setkala s mimořádným ohlasem. Dokonce se hovořilo o „objeveném dramaturgickém počinu“. Už během tohoto večera byla vyslovena myšlenka na uspořádání samostatného představení z poezie paní Věry, inspirovaného jejím životním příběhem. Básnické dílo Věry Weislitzové našlo také odezvu v tvorbě Kateryny Kolcové -Tlusté, která několik jejich veršů zhudebnila, a tak vznikla myšlenka komponovaného divadelního představení k poctě nejen autorky, ale také 70. výročí nezávislosti státu Izrael.

Cíl projektu:

Cílem tohoto komponovaného divadelního představení, které bude multižánrové (mluvené slovo, hudba, zpěv, projekce, tanec) je seznámit širokou veřejnost jednak s tvorbou Věry Weislitzové, dále prostřednictvím jejího životního příběhu znovu připomenout osudy lidí, kteří přežili hrůzy holocaustu a také těch, kteří pomáhali Izraeli k získání nezávislosti. Dále bychom chtěli propojením různých uměleckých prostředků vytvořit představení, které bude současně i mementem za svobodu, nezávislost, respekt a toleranci k lidem různých etnik.

Publikace editorů Samuela Tottena a Stephena Feinberga Teaching and Studying the Holocaust z bostonského nakladatelství Allyn and Bacon, 2001, která ve třinácti kapitolách pojednává o výuce s tématem holocaustu, uvádí mezi desítkami básní nejvýznamnějších autorů, které studenty zaujaly, i Věru Weislitzovou s básní Růže a hrob (Roses and the Grave).

A publikace Beyonda Lamenta Poets of the World Bearing Witness to the Holocaust, vydala Northwestern University, 1998, věnuje Věře Weislitzové jeden z medailonů významných osobností věnujících se holocaustu. Připomíná, že zpracovává svoje zážitky z Terezína i zkušenost široké rodiny postižené holocaustem.

Lament mj. uvádí, že některé její básně byly součástí výstavy Vzácné dědictví (Precious Legacy), která objela celé Spojené státy v roce 1986. A přímo cituje její vyjádření:

„Psaní je jediný způsob, jak můžu mluvit o minulosti, o tom nevyslovitelném. Mé děti mě neustále vyzývají, abych tak činila. Pro mě je to jediný způsob, jak mohu mluvit s matkou, s otcem, s babičkou a pokládat jim otázky, na které jsem se jich nezeptala, když byli ještě naživu…."

https://svet-naruby-takzvany-raj.webnode.cz